Předchozí akce

Další akce

Je neděle 4. října 2009 kolem 5. hodiny ráno a začíná moje cesta na tematicky vzdělávací zájezd "Evropská unie a my", který organizuje Vzdělávací zařízení Středočeského kraje pod vedením Mgr. Jaroslava Borského a Cestovní kancelář Mgr. Petr Hambálek. Česká republika je členem Evropské unie od roku 2004.
Minutu před osmou hodinou vyjíždí z pražského autobusového nádraží Zličín 40 vedoucích pracovníků základních a středních škol na trasu dlouhou více než 600 km. Cesta ubíhá v pohodě a kolem 16. hodiny vystupujeme u vlakového nádraží ve Štrasburku, kde náš "marathón" začíná.
První prohlídka francouzského města vede přes upravená prostranství s mohutnou květinovou výzdobou, kolem vodních nádrží, mezi historickými domy a moderními většinou skleněnými stavbami. Katedrála z červeného pískovce Notre-Dame s překrásným orlojem byla nejúžasnější zastávkou v tomto městě. Tiše vcházíme a nasáváme historii. Po prohlídce pokračujeme do čtvrti Petite France s hrázděnými domy s viditelnou dřevěnou kostrou a říčními kanály. Určitě právem je historické centrum Štrasburku s názvem Grande Ile zapsáno na Seznamu světového dědictví UNESCO. Po šesté večer usedáme na palubu vyhlídkové lodi a necháváme se unášet (jen za 7,20 euro) za dalšími krásami města. Do sluchátek si pouštíme odborný výklad v ruském jazyce (češtinu ještě nemají, snad příště...), který hodinovou plavbu doprovází.
Noc trávíme ve dvojicích na pokoji v hotelu ETAP. Večeříme z vlastních zdrojů, dobíjíme baterie do fotoaparátů a kamer a uléháme.
Pondělí 5. října zahajujeme prohlídkou v Evropském parlamentu. Jakoby nedostavěná budova výstižně symbolizuje rozšiřování Evropské unie. Evropský parlament byl založen v roce 1952 a je jedním z orgánů Evropské unie. Jeho smyslem je reprezentovat zájmy občanů Evropské unie.
Cestou do Rady Evropy obdivujeme stavbu Evropského soudu pro lidská práva, kterou jsme viděli i večer při projížďce lodí, skutečně vypadá jako misky vah spravedlnosti. Evropský soud pro lidská práva od roku 1959 projednává případy porušování Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
A jdeme na první odbornou přednášku do Rady Evropy. Procházíme přes bezpečnostní rám, dostáváme identifikační visačku a usedáme do krásných oranžových křesel. Rada Evropy slaví v tomto roce 60 let svého trvání. Je mezivládní organizací, která sdružuje 47 zemí. Československo vstoupilo do Rady Evropy roku 1993. Francouzská průvodkyně mluví libozvučnou angličtinou a my lovíme slovíčka. Na přednášku a film o činnosti jsme připraveni z Čech, a tak se po 30 minutách přesouváme s přehledem do hlavního zasedacího sálu. Je dokonalý, ale prázdný, dnes se nezasedá. Před budovou ještě kontrolujeme, zda visí i naše vlajka a v klidu pokračujeme do centra Štrasburku.
V malé kavárně si dáváme pravou francouzskou kávu a domácí zákusek (mňam, 5,50 euro). Dobře posilněni stoupáme pěšky (za 4,60 euro) na vyhlídkovou věž katedrály Notre-Dame. Jedna z věží je vysoká 142 metrů. Obdivujeme střechy domů, jejich členitost a barevnost. Téměř všechny domy mají nadstřešní vikýře, které zvětšují použitelný obytný prostor.
Cestou k autobusu potkáváme tramvaje s elegantním aerodynamickým tvarem. Místní ženy jsou také elegantní. Jejich oblečení vévodí černá barva. Štrasburk je klidné a pozitivní místo v Evropě. Nasedáme a jedeme do Lucemburska. Venku je 20 stupňů a začíná pršet.
Po 16. hodině zastavujeme v Lucemburku. Vyndáváme deštníky a vyrážíme. První zastávka patří hrobu Jana Lucemburského, který je uložen v kryptě pod místní nejvýznamnější památkou, katedrálou Notre-Dame ze 17. století. Pokračujeme systémem opevnění a městských hradeb, které dokládají historický význam města jako vojenské pevnosti. Střechy domů jsou z černé břidlice a krásně se ve vytrvalém dešti lesknou. Lucemburk je sídlem Evropské investiční banky, asi třetina pracovních sil (100.000 lidí) dojíždí do země z okolních států. Tato země je velice bohatá, sídlí zde více než 200 bank, a HDP je nejvyšší na světě. Českou stopu nacházíme v centru města nedaleko Place d´Armes na náměstí Jana Palacha. Je zde pamětní deska, která připomíná historické události v naší zemi v roce 1969.
Stále prší a my pokračujeme do hlavního města Belgie. Brusel je sídlem NATO a některých institucí Evropské unie. Bývá označován jako hlavní město Evropy. Traduje se, že název města je odvozen od slova Brucsella, což znamená ves v bažinách. Známým symbolem Bruselu je soška čůrajícího chlapečka Manneken Pis. Pochází ze 17. století a v městském muzeu má uloženo asi 800 různých oblečků. Jeho méně známým protějškem je čůrající holčička Jaenneke Pis. A údajně existuje i čůrající pes Zinneke Pis, ale toho jsme neviděli.
Úterní ráno 6. října zahajujeme v informačním centru. Dostáváme materiály o Evropské unii a jejich institucích. Pokračujeme komplexem budov do Evropského hospodářského a sociálního výboru. Je to poradní orgán Evropské unie založený roku 1957 za účelem sblížení společného trhu. Výbor vypracovává stanoviska pro Evropskou komisi. Po přednášce shlédneme expozici v Královském vojenském muzeu a pokračujeme směrem Mini-Europe a Atomium.
V roce 1958 se v Bruselu konala světová výstava EXPO 58, která měla symbolizovat poválečné úspěchy. Na výstavišti vznikla mohutná 102 metrů vysoká skulptura nazývaná Atomium. Představuje 165 miliardkrát zvětšenou molekulu krystalu železa. Model molekuly tvoří 9 koulí s průměrem 18 metrů, které jsou propojeny trubkami dlouhými 23 metrů. V roce 2006 byla dokončena celková rekonstrukce, a tak jsme si mohli důkladně promoklí posedět (za 7 euro) ve vyhlídkové restauraci a dívat se na zábavní park Mini-Europe, který představuje evropské dominanty ve zmenšeninách 1 : 25 (11 euro). To musíte vidět, to se nedá stručně popsat.
Odpoledne se vracíme do historického středu Bruselu. Procházíme Katedrálou svatého Michaela a svaté Guduly. Navštívíme náměstí Grand-Place, na kterém stojí dominantní gotická radnice z 15. století. Od roku 1998 figuruje náměstí na Seznamu světového dědictví UNESCO. Kolem náměstí je mnoho obchůdků s výbornými belgickými pralinkami a čokoládami, které můžeme na místě ochutnat a zakoupit. Nespočetné restaurace nabízejí kromě piva a vína i úžasně vypadající mořské plody. My jsme si dali tradiční turecký kebab z horizontálního plynového grilu a belgické pivo Stella Artois (vánoční hvězda).
Středa, 7. října, den poslední. Na devátou hodinu jdeme do Rady Evropské unie, která sídlí v budově Justus Lipsius. Rada Evropské unie je spolu s Evropským parlamentem hlavním zákonodárcem Evropské unie. Konečně vidíme stěnu, kde visela naše Entropa - provokativní, satirická plastika zobrazující stereotypy zemí Evropské unie. Kontroverzní český autor, umělec David Černý, ji uvedl v duchu motta českého předsednictví - Evropa bez bariér - Stereotypy jsou bariéry, které je třeba odstranit.
Dnes předsedá Evropské unii Švédské království a na stěně visí Švédský znak. Ve vstupním vestibulu ho doplňuje skromné dřevěné posezení. Posloucháme přednášku a besedujeme s panem Ježkem v útulné místnosti s moderní audiotechnikou. Po prohlídce budovy pokračujeme k budově Stálého zastupitelství České republiky při Evropské unii. A hle - nikdo doma!? Tak si alespoň prohlédneme otisk nohy Járy Cimrmana a pamětní desku.
Po obědě nás čeká návštěva Evropské komise, kde získáváme informace z oblasti vzdělávání. Dozvídáme se, kudy vede cesta k finančním prostředkům Evropské unie na vybrané a podporované aktivity. Předáváme si vlastní zkušenosti z dosažitelnosti a realizace projektů. Evropská komise sídlí v budově Berlaymont, je orgánem iniciativním, výkonným a kontrolním, předkládá Radě Evropské unie legislativní návrhy.
Poslední navštívenou institucí je Evropský parlament. Shlédli jsme poučnou prezentaci a zúčastnili jsme se na živo jednání. Po 18. hodině jsme se setkali s naším poslancem v Evropském parlamentu panem Kohlíčkem. Následovalo poslední fotografování ve vstupním vestibulu před vlajkami členů parlamentu a jedeme domů.
Venku je strašně, je bouřka. Plánovaná prohlídka nádherně nasvícené radnice v nejstarším univerzitním městě Belgie v Lovani je zrušena. My se pomalu ukládáme ke spánku při nočním autobusovém návratu.
Tematický vzdělávací zájezd byl náročný. Viděli jsme konkrétní práci lidí v evropských institucích a pamětihodnosti několika evropských zemí. Myslím, že jsme byli ukázněnou skupinou, na které byl vidět zájem o danou problematiku. My Češi máme rovnocenné pamětihodnosti, ale určitě nám ještě něco schází v lidské oblasti. Nikomu se během cesty nic neztratilo, nikdo nás neobtěžoval a ani jazyková nešikovnost některých účastníků nebyla překážkou. Všude jsme se setkávali s ochotou domluvit se a poradit.
Jsem moc ráda, že jsem se akce účastnila. Na některé všední problémy se dnes dívám jinak. S nadhledem.
Příště na shledanou.

Hana Holcmanová, ředitelka školy