Předchozí akce

Další akce

Předpokládaný odjezd z Kolína byl v 7:00 hodin, ale autobus měl půl hodiny zpoždění, takže odjezd byl asi kolem půl osmé. Přijel pro nás "luxusní autobus". Kolem poledne jsme přejeli hranice Česka. Projeli jsme Slovensko a přejeli hranice do Maďarska, to byl nejdelší kus cesty. O půl deváté východoevropského času už jsme si v Rumunsku vyměňovali Eura za Leu. Až dosud běželo vše podle plánu. Náladu nám kazilo jedině počasí, stěrače stíraly jeden příval kapek za druhým a čím blíž jsme byli místu určení, tím víc jsme byli nervóznější a nervóznější. Jak v tom dešti budeme stavět stany? Bylo nám jasné, že to bude jedno velké dobrodružství. Stany jsme stavěli na louce až hodně po půlnoci a byli jsme rádi, že se máme kde natáhnout.

Ráno jsme se chvilku rozkoukávali. Čekalo nás překvapení v podobě malebného údolí u vesničky Buru. Kolem nás krásná příroda, potůček a zpěv ptáků. Když jsme si uvědomili, kde vůbec jsme a sami si připravili snídani, šli jsme procházkou do vesničky Remetea. To bylo přibližně 5 km od tábořiště. Cestou jsme pozorovali různé živočichy, přírodu a poznávali jsme květiny. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavostí. Když jsme dorazili do vesnice, první jsme si všimli pramene pitné vody přímo na návsi, který jsme mohli ochutnat. Pak jsme dostali asi hodinu rozchod po vesnici, prohlédli si zdejší stavby a kulturu. Všichni jsme se sešli s nanukem u místní hospůdky. Po návratu do tábora nás čekal přesun do hlavního tábora, kde zůstaneme už celý týden. Bylo to asi 2 hodiny cesty. Na místo jsme dorazili asi kolem 16 hodiny. Postavili jsme stany, vybalili všechny věci a uvařili večeři. Večer jsme si rozdělali oheň a pak šli spát.

V pondělí už nebylo tak pěkně a byla trochu zima. Začalo pršet, ale nám to nedalo vyšli jsme si do vesniček Belioara a Oresti. Tam jsme se podívali do prvního rumunského krámku. Kdo chtěl, mohl si něco koupit. Pak jsme se vydali stejnou cestou zpět do tábora. Na zpáteční cestě jsme si natočili z místního pramene vodu do lahví, abychom měli z čeho vařit. Do tábora jsme došli už pěkně hladoví a tak jsme si šli uvařit něco k snědku. Po jídle jsme si zahráli nějaké hry, například softball. Mezitím učitelé rozdělali oheň, abychom se k němu pak mohli jít ohřát. V kotlíku se uvařil čaj k němu byli buřty na pivě podle pana učitele a bylo dobře.

Toto úterý byl kritický den. Mělo být nejošklivější počasí a taky že bylo. Proto jsme museli zůstat celý den v táboře. Jelikož celý den pršelo, nezbylo nám, než být ve stanu. Alespoň jsme hráli různé hry ve velkém stanu u kluků. Hráli jsme Twistera nebo jiné hry, které vymýšlela paní učitelka. Když navečer přestalo na chvíli pršet, neváhali jsme a šli si zahrát softball. Moc dlouho jsme ho nehráli, protože zase začalo pršet. Večer učitelé rozdělali oheň, tak jsme seděli u ohně, zpívali a hráli na kytaru. Pak jsme si šli lehnout.

Ve středu dopoledne jsme šli na krátký výlet. Podívali jsme se do kalcitového lomu. Tam nám pan učitel řekl zajímavosti o tomto lomu a o kalcitech. Pak nám jich pár ukázal a mohli jsme si nějaké přivézt na ukázku i domů. Dále jsme pokračovali po cestě, až jsme narazili na zázračný pramen. Jeho název je IZVORUL NUMILOR. O prameni se říká, že když se ho napije žena, tak otěhotní. Samozřejmě, že ho kluci šli vyzkoušet a ochutnat. Poté jsme pokračovali k vesnici Posada de Sus, kde jsme navštívili pravoslavný kostel - monastir. Tam jsme se dozvěděli o historii a šli se podívat do zahrady okolo tohoto kostela. Cestou zpátky jsme našli v jedné kaluži vajíčka a pulce ropuchy obecné. Pan učitel nám o ní něco řekl. Pak jsme měli volnou zábavu, až pak večer nám učitelé připravili soutěž ohledně v poznávání rostlin. Zaslouženou odměnou nám byly nejen sladkosti, ale i typické rumunské jídlo mici.

Když jsme se ráno probudili, opět pršelo. Udělali jsme si snídani a pak nám průvodce Pavel povyprávěl celou historii Rumunska. Velmi nás zaujal příběh o hraběti Drákulovi i o prezidentu Ceausescovi. Poté jsme se rozhodli, že půjdeme na celodenní výlet na nejvyšší horu Scaritu v pohoří Apusseni. Než jsme vylezli až na úplný vrcholek, čekalo nás několik přestávek, abychom nabrali síly. Po namáhavé cestě jsme se vyšplhali na vrchol. Místo krásného výhledu nás čekala jen hustá mlha. Objevili jsme, ale že vrcholek je posetý krásnými tmavomodrými květy. Pan učitel nám prozradil, že je to velmi vzácný hořec Clusiův. Z tohoto úlovku jsme měli velkou radost, naše cesta nebyla zbytečná. Pak jsme pomalu sestupovali do vesničky Segagea, kde jsme si udělali přestávku v malé hospůdce. Po krátké občerstvovací zastávce nás čekala už jen cesta do tábora, kde jsme si udělali jídlo a unavení po dlouhé cestě relaxovali.

Na pátek jsme se všichni moc těšili. Čekal nás slíbený aquapark a nákupy. V 8 hodin ráno byl budíček a museli jsme si sbalit všechny věci. V 10 hodin jsme odjížděli z tábořiště do Campegni. Po cestě do této vesničky jsme se stavili v Lupsu, kde se nachází nejstarší kostelík. Pavel přidal základní informace o jeho historii a my jsme pokračovali v cestě. Jeli jsme se podívat na travertinové vodopády. A už jsme pokračovali směr Oradea. Po tříhodinové cestě jsme dorazili do termálních lázní, kde jsme byli asi hodinu a půl. Byla to paráda. Klouzačky, tobogán a krásně teplá voda, to bylo po náročném týdnu to pravé. Vykoupaní jsme se šli podívat na lotosové jezírko, kde jsme viděli želvy nádherné. Pak jsme popojeli do velkého obchodního centra, utratit zbylé peníze a nakoupit dárky domů. Měli jsme tam necelé 2 hodiny rozchod. Na konci celého výletu jsme šli na večerní procházku po Oradei. Na procházce nám pomalinku došlo, že náš poznávací výjezd je u konce. Trošku smutní ale spokojení jsme se vrátili do autobusu a vyrazili směr hranice. Jeli jsme celou noc.

Ráno po sedmé hodině jsme přejeli hranice Česka a kolem poledne jsme dorazili do Kolína.

účastníci zájezdu