Předchozí akce

Další akce

Třída IV.B se spolu s I.A vypravila do krkonošského letoviska Vítkovice. Chata Bohemia na louce pod lesem blízko potůčku nás přivítala rozkvetlou zahradou a polojasné počasí vzbuzovalo naděje. Od pondělí do pátku však teploměr nevylezl nad 10 stupňů a déšť střídal zamračenou oblohu. Využili jsme každé chvilky na vycházky do lesa, do kopců i na výlety. Vypravili jsme se autobusem do Jilemnice, kde jsme v zámeckém muzeu KrNaPu obdivovali historické lyže, sbírku minerálů, zvířat, obrazů J.Kavána, ilustrace dětských knih J.Hladíka i nádherný pohyblivý Metelkův betlém. K svátku dětí jsme si dali zmrzlinový pohár v místní cukrárně a koupili si na památku pár suvenýrků. Ve čtvrtek jsme se pěšky vydali do Poniklé, kde je jediná továrna na skleněné ozdoby v Evropě, abychom poznali jejich výrobu a sami si jednu zhotovili. Celou zpáteční cestu nám lilo, ale po silnici se šlapalo dobře. Poslední túra mířila na Rovinky a na Siřín, kam nás déšť pronásledoval opět. Škoda, že nám pan Kalenský, náš domácí, nezatopil už odpoledne. Se stravou a péčí o úklid jsme rovněž nebyli spokojeni, proto Vám tuto chatu nedoporučujeme, ač její okolní příroda byla nádherná. Honzík Novotný si o ní vedl deník, zaznamenal v něm mloky, slepýše, užovku i kunu a množství květin.

Jiřina Stupková, třídní učitelka 4.B


Moje zážitky ze školy v přírodě

Když jsme došli k chatě Bohemii, přivítala nás hezky zelená střecha. Hned jsme se šli kouknout na bazén, hřiště a altánek. Po vybalení jsme šli do lesa stavět domečky. Chtěli jsme se jít koupat, ale voda byla studená a žili v ní jen mloci.Večer nám dal pan Kalenský dobrou večeři. Ale další dny byly deštivé a chladné. Tak jsme jezdili nebo chodili po výletech. Navštívili jsme Jilemnici, kde jsme byli v muzeu. Měli tam toho spoustu k obdivování! Betlém, staré lyže našich pradědečků, sáně, obrazy i vycpané ptáky a zvířata z Krkonoš.
Potom jsme si v cukrárně dali pohár Pinocchio, co nám koupila paní učitelka ke Dni dětí.
Jednou jsme šli pěšky 14 km do Poniklé a zpátky. Hodně jsme zmokli, spíš nám teklo do bot. Mně se boty roztrhly a ještě se mi rozbily brýle. Hlavně, že se našli hodní lidé, kteří mi pomohli. Když jsme šli na túru na Rovinky, ušli jsme asi 8 km a vylezli jsme i na zbytky hradu Siřín. Ale byla mlha a mrholilo, nic nebylo vidět. Na závěr jsme měli karneval, kde se hrály hry s kloboukem a na rychlost. Přijeli jsme před školu přesně v poledne a začalo být krásně slunečno. Není to smůla? Přesto jsem se těšil domů na mámu a bráchy. Škola v přírodě, co jsem dostal jako dárek k narozkám, se mi líbila. Jel bych za rok zas.

Denis Knírsch, 4.B


Moje škola v přírodě

Chata ve Vítkovicích nebyla zrovna nová, ale stará také ne. Byl tam bazén, ve kterém plavali mloci. Objevili jsme tam i jednu žabku. Byly tam i sluneční panely a hrací hřiště, na kterém jsme hráli fotbal, také tam byly pink-pongové stoly. Jeli jsme do Jilemnice, tam jsme šli do muzea,pak jsme šli do Zvědavé uličky. Potom jsme si dali rozchod na náměstí a my holky jsme šly nejdříve do hračkáren, a když jsme se vracely, zahlédly jsme obchod, ve kterém se prodávaly brýle, každá jsme si vybrala jedny. Také jsme šli do Poniklé, tam jsme si vyrobili ozdoby ze skla. Moc jsem se těšila domů, byla tam zima, pořád pršelo a pan Kalenský nám večer musel topit, ale zima nám byla pořád a řekla bych, že nejen nám.

Bára Kreibichová, 4.B


O upovídaném dinosaurovi

Byl jednou jeden dinosaurus a ten byl strašně upovídaný. Pořad mluvil i ve spánku. Proto mu říkali Mluvka. Musel mluvit a mluvit a jeho řeč někdy ztrácela smysl. Někdy říkal nesmysly, a proto mu nido nerozuměl. A tak ho nikdo neměl rád. Všichni se mu vyhýbali. Jednou, jednoho slunečneho dne, šel Mluvka k moři, koukal se do hladiny a mlčel. Moře bylo čisté. Viděl se v moři jako v zrcadle. Pod mořskou hladinou viděl různé staré koráby, ryby a kapradiny. Z ničeho nic řekl: "To je krása!" Jakmile to dořekl, něco ho vtáhlo do vody až na mořské dno. Chvíli se topil, potom omdlel, a když se probudil, byl na ostrově. Vůbec nevěděl, kde je, proto šel dál. Ocitnul se u vody, kde bylo plno dinosaurú. Někteří byli stejní jako on, jiní jiného druhu. Ale to, co se Mluvce nejvíc líbilo, bylo to, že všichni mluvili jeden přes druhého. Hezky ho přivítali. A protože se mu tam líbilo, tak tam zůstal a žil šťastně až do smrti.

Linda Zahajská, 4.B